Tak z této výstavy máme trochu rozporuplné pocity. Z domu jsme odjížděli v pátek okolo poledne, napůl mrtví vedrem. A právě počasí si vybralo svou daň na našem mladém švýcarském samečkovi Quiannovi Kvik. Přestože po cestě vždy pravidelně zastavujeme a morčata kontrolujeme, tentokrát ani to nestačilo. Na jedné takovéto zastávce jsme zjistili, že Quiann je přehřátý, srdíčko mu chudákovi tlouklo jako o závod, ale bojoval statečně. Okamžitě jsme začali samečka chladit a poté co se jeho teplota a tlukot srdíčka ustálily na normálu, vyrazili jsme opět na cestu... Všechno probíhalo dobře, s ostatními morčáky problém nebyl, Quiann byl již zcela normálně aktivní a nic nenaznačovalo dalším komplikacím.
    O trochu déle než jsme očekávali jsme přijeli na brněnské výstaviště. Naše morčata úspěšně prošla veterinární přejímkou a tak byla se vším komfortem ubytována do výstavních klecí. Všechno bylo v pohodě do té doby, než začalo být Quiannovi opět špatně, chytaly ho křece a my věděli, že je zle. Následoval odvoz na veterinární pohotovost, kde ke vší smůle nebyl k dispozici žádný lékař pro hlodavce. Příjezd specializovaného by trval 45 minut a tolik času by sameček bez pomoci již určitě neměl. Nakonec se našla jedna hodná paní doktorka, specializaci sice měla na porody pejsků, ale o to více byla ochotná pomoci. Následovala hromada telefonátů, jaké léky má vlastně sameček dostat a pro Quianna spousta injekcí. Po chvíli se jeho stav začal lepšit, křeče přestaly, dýchání bylo klidné a klučinovi se očividně ulevilo. Všem kteří nám pomáhali, ať už po telefonu nebo přímo, moc děkujeme, protože i přes špatný konec celé situace si jejich pomoci nesmírně ceníme. Ten špatný konec nastal večer, kdy se Quiannův stav zhoršil a on svůj boj vzdal...
    Po celou dobu výstavy jsme se zabydleli u Kroftovic bráchy, který má moc krásný  byt kousek od výstaviště a spolu se zbytkem organizačního týmu se nám v něm myslím bydlelo všem fajn. Dík pro Andymar.
    V sobotu jsme poměrně brzy ráno vstávali a odjížděli směr výstaviště. Posuzovat se začalo chvíli po desáté. Vzhledem k páteční přejímce se někteří až jinak moc pěkní morčáci stihli zřídit do naprosto nepřijatelné podoby. Šeltiák Kardos, přestože se zagumičkovanými chlupy, měl spodní část těla mokrou a počůranou až po přední tlapky a někteří švýcaři zrovna tak. Ach to teplé počasí... S nejvyššími bodíky, shodně 96, vyšly holky Glory a Letisha. Letisha úspěšně navazuje na výstavní kariéru svých rodičů (Rol Budweiz a Charlie Kvik), kteří poprvé zazářili výstavními úspěchy právě na ProPetu v roce 2007. Letisha získala první místo v mladých švýcarech, zároveň se stala nejlepším černým švýcarským teddym a úplně největší radost máme z pohárku za 3. nejlepší krátkosrsté morče výstavy. Holčina je prostě naše šikulka. Nejlepším dospělým CH-Teddym se stal Luc vom Felswäldchen, 2. místo potom získala Inuk of colour Phantoms a třetí místo Villie Kvik. Glory se může pochlubit kokardou za druhého nejlepšího dospělého coroneta.
    Po celém areálu bylo rozprostřeno více výstav a  různé stánky od krmení pro kočky po zemědělské stroje, chodit a nakupovat se dalo celý den. Pro naše morčáky máme nějakou novou kosmetiku, tak uvidíme, jak se osvědčí.
    Na neděli pak zbývalo volné i když trochu deštivé dopoledne. Chvíli po poledni následovalo vyhlášení a úklid morčecí výstavy. Domů jsme znavení vyráželi kolem páté.