17.11.2009 (úterý)

Výborně organizovaná, dobře zajištěná, přehledná výstava jako prezentace evropského chovu. Taková byla představa asi většiny chovatelů o výstavě morčat v Nitře.
Možná už počáteční zmatky s nedostatkem informací ohledně celé výstavy, co se týká předání morčat, péče o ně, veterinárního potvrzení a dalších, mohly naznačit, že všechno nebude úplně v pořádku. Takže k samotné výstavě.

Vyrazili jsme s taťkou chvíli po šesté ráno 17.11. spolu se šesti chlupáči. Vzhledem k uzávěrce přihlášek asi dva měsíce před výstavou se kondice vystavovaných značně změnila, někde k lepšímu a jinde naopak k horšímu. Za nás bojuje za švýcary Luc vom Felswäldchen a Villie Kvik, za US-Teddíky Unique Kvik, Eressiel Kvik a Kid vom der Adria a za dlouhosrsté coronet Sandokan vom Sulzbach. 
Na silnicích nebyl celkem žádný provoz a tak jsme již kolem jedenácté hodiny dopoledne spatřili brány výstaviště. Pavilon M5, kde měla být morčata jsme také našli , ovšem tam nastal problém. V M5 a okolí totiž nic takového jako morčata nebylo a my jsme postupně byli posláni do M4,  S a pár dalších až pak do pavilonu K, kde jsme konečně nalezli to co jsme hledali. Hledali, ale rozhodně nečekali. Vzadu v pavilonu stálo pár osamělých klecí, v polovině z nich prašné hobliny a na jedné podlážce na zemi byly rozloženy přepravky s morčaty  nešťastné slovenské chovatelky Lucie Mikulinové (CHS Povraznický opál), která chudák dorazila na výstavu morčat jako první. Na výstavě morčat nebylo připraveno prakticky vůbec nic a prakticky také nikoho z organizátorů nějaká výstava morčat nijak zvlášť nezajímala. Dle slov Lucie (předsedkyně ZOCHM SK), organizátoři nabízenou pomoc slovenských chovatelů morčat odmítli.
Chvíli jsme stáli a zírali na to, co mělo být výstavou. Naštěstí se po chvíli objevila  Evelyna van Vliet (Helvetia Stud), která má morčecí sekci na starosti a také další dva členové českého týmu - Dana Schrollová /Hačecká/ (CHS Brusinka) a Ilona Mohelská (CHS Elegans) a věci se začaly trochu hýbat. Postupně se sešlo těch pár vystavovatelů, kteří přijeli brzy a výstava se vlastně  začala stavět. Vyřešili jsme nevyhovující podlážky, špinavé a děravé, kde několika centimetrovými mezerami mohla klidně propadnout morčatům nožička, mříže mezi klecemi o které si mohla morčátka klidně vylomit zuby a odřít čumáčky, seno které vypadalo jako sušený vřes, absenci mističek a napáječek,... Jednoduše řečeno, bylo toho víc než dost. Takže výstavu si vlastně vystavovatelé postavili bez pomoci organizátorů, u některých jsme se setkali navíc s ještě nepříjemným chováním, že po nich vůbec něco chceme.
Každému z našich morčat jsme také na ouško nalepili náplast s číslem klece, aby náhodou nedošlo k záměně. Náplast jsme hledali dlouho, nakonec máme z lékarničky ředitele celého výstaviště...
Chtěla bych vyzvednout a poděkovat české sekci, kde přestože mohli říci, že by se vlastně o nějaké stavění a hobliny (což už mělo být dávno připraveno) vůbec nemuseli starat, všichni pomohli jak mohli. Pro celý český tým také Andrea a Martin Kroftovi spolu s Aničkou Havlínovou sehnali mističky a hobliny. Obrovské díky pro ně, jsme rádi, že vás máme a všechna vystavená morčata jistě také :o).
Pohled na hlavní šéfku morčecí sekce v EE Evelynu jak tahá balíky se senem větší než je sama, švýcarské chovatele upravující morčata uprostřed parkoviště nebo německého posuzovatele Christiana Kocha, oblepeného kousky izolepy, snažícího se v každé kleci umístit silně se bránící plastovou přepážku, tak ten byl vskutku nezvyklý.
Nakonek všechno celkem dobře dopadlo, morčata jsou bezpečně ubytovaná a jídlo i pití mají. Nezbývá jen čekat co další výstava přinese, snad nebude posuzování stejný chaos jako "přejímka". My už jsme teď zpátky doma v Rychnově, péči o naše vystavené morčáky jsme svěřili Andree, Martinovi a Petrovi, budeme jim tedy pevně věřit.

Pár fotek z prvního dne najdete zde.


21.11.2009 (sobota)
Ačkoliv byly původní plány jiné, nakonec jsem se o víkendu zúčastnila výstavy jako jediný /mimo chlupáčů/ zástupce naší CHS. Za dopravu díky pro Denisu Vítkovou (CHS Cavia Bohemia). Na výstaviště jsme bez větších problémů dorazily chvíli po jedenácté, samozřejmě natěšené na výsledky našich morčátek. Česká morčata dopadla opravdu výborně, v konkurenci se neztratila a  je vidět, že chov v ČR jde správným směrem. Za nás nejvíce bojoval Sandokan vom Sulzbach, který s krásnými 96,5 body získal čestnou cenu. Čekatelskou kartičku získal také teddík Unique Kvik ani ostatní zástupci si nevedli špatně. Potěšily i pěkné bodíky /95,5/ naší odchovankyně švýcarky Beauty Kvik, která reprezentovala CHS Farma Kvítkovice.
O všechna morčata bylo dobře postaráno, nezbývá než pochválit naše garanty - Andreu a Martina Kroftovic a Petra Tejmla, zvládli to výborně. Zároveň potěšilo, že všechna dlouhosrstá morčata šla k posuzování připravená, rozbalíčkovaná, případně rozčesaná a nebylo důležité zda je morčátko toho či onoho vystavovatele, v tomto ohledu si byla opravdu všechna rovna.
Na nás vyšli všichni tři posuzovatelé - Lena Tysk pro americké teddíky, Helmut Sakac pro švýcary a Petr Tejml pro coroneta. Posuzování jsem neviděla (probíhalo ve středu, udílení ocenění pak ve čtvrtek), ale hodnocení bylo přiměřené kondici našich jednotlivých zástupců, takže s posuzováním spokojenost :). Navíc posuzování Leny a Helmuta bylo pro naše zástupce premiérové, takže navíc i zkušenost s dalšími posuzovateli. Celou výstavu nakonec vyhrála krásná tricolor šeltie Leny Tysk jménem Amintha, opravdu kráska (její foto možno vidět zde).
Po důkladné kontrole morčecí části výstavy následovala prohlídka zbytku výstaviště. Králíci, papoušci a exoti, holubi, drůbež... K vidění toho bylo opravdu hodně.


22.11.2009 (neděle)
Ráno nás čekalo uvedení se do stavu schopnosti funkce a po krátké cestě zpět na výstaviště opět kontrola morčátek. Žádné vyhlášení cen ani nic podobného nebylo, ceny byly rozdány postupně během dne, jak se který chovatel zrovna namanul. Vystavovatelé ze všech koutů Evropy se sjížděli pro své chlupáče a nezbývalo než čekat na druhou hodinu, kdy byl oficiální konec celé výstavy. Vystavovatelé si postupně rozebrali svoje šampiony a začali se rozjíždět do svých domovů. Jaké bylo překvapení pro těch pár zbývajících, kdy nám bylo řečeno, že si po sobě máme výstavu uklidit. Tak se také stalo, všechno jsme uklidili a navečer se unavení konečně vydali na cestu domů.

Víkendové fotky tady.