Po plus-mínus přesně po dvou letech jsme se vrátili na místo Evropské výstavy (2009) a sice do Nitry a to tentokrát dokonce na výstavy dvě. O druhé výstavě si můžete přečíst vlastní článek zde.

Vzhledem k tomu, že od října studuji v Praze, byla výprava na výstavu byla o dost složitější než obvykle. Obětí byly tři vynechané přednášky, spousta hodin spánku a veliký kyblík nervů. Akce začala v pět hodin ráno výjezdem nebo tedy spíše újezdem vlaku z hlavního nádraží. Po pár peprných nadávkách nezbylo než počkat na další spoj a v šest hodin a devět minut konečně vyrazit domů do Rychnova. Pokus vyspat za ty tři hodiny cesty ve vlaku nevyšel vzhledem k dvěma protichůdným tendencím spolucestujících a sice hyperaktivního chapečka připravit babičku o nervy a babičky, která se snažila připravit chlapečka o jeho hyperaktivitu. Bohužel ani jeden z boje nevyšel najisto úspěšně a tak plánovaný spánek nějak nevyšel... Domů se mi podařilo úspěšně dorazit chvíli po deváté hodině ranní a pokusit se zabalit sebe, stádo chlupáčů a pozdravit zbytek rodiny. V rychlosti se mi podařilo vykoupat dva největší morčecí špindíry a sice Mamuta (přezdívka Chilly Chilliho) a Jamie, letem-světem prohlédnout ostatní nahlášená morčiska a chvíli po poledni již jsme celá rodina vyjížděli směr Slovensko. Cesta trvala něco přes pět hodin a vzhledem k pravidelným kontrolám morčecího osazenstva kufru, jestli se náhodou něco nestalo, nebyl spánkový deficit opět dohnán. Ovšem úspěšně jsme se dokodrcali do Nitry a dokonce i plánované ubytování našl,,i bez problémů. Zde patří ještě jedno díky pro Míšu Sviatka (CHS Micky), který nám bydlení zajistil.
Po příjezdu přišel čas na přípravu morčátek, takže vytáhnout kartáčky, šampony a připravit se na dlouhou noc. Mimo přípravy morčat jsme ještě zvládli probrat pár morčecích a drůbežích problémů právě spolu s Míšou a pak Martinem "Slepičkou" Mikatou (CHS Ministry of East). Nakonec se vše podařilo zakončit úspěšně, chlupáči byli připravení na další výstavní exhibici a my na pořádnou ranní dávku nějakého energy-drinku.
Ráno bylo těžce těžké, ale nakonec se nám podařilo všem dojet před výstavní halu. Lehkou komplikací byla absence klíčů, pěknou chvilku jsme se tedy postáli venku na mraze než se objevil pán s klíčemi a konečně nás pustil dovnitř na výstavu.
Posuzování měli na starosti Daniel Banasiak (CHS Dior) a Lenka Fuksová (CHS de Grande), Daniel dlouhosrté a Lenka kraťásky. Jediným dlouhosrstým bojovníkem za nás byl Mamut, který úspěšně ukořistil 95,5 bodu, což ve 2,5 měsících věku hodnotíme více než kladně :). U krátkosrstých byla sestava trochu širší:
CH-Teddíci:
Anne-Marie Kvk - 95b
Jamie Kvik - 95,5b
Eight Days A Week Kvik - 95,5b
Arrow Matrix Kvik - 94b
US-Teddíci:
Mojo od Evelíny - 94b
Felix Kvik - 94,5b
Forget-Me-Not Kvik - 97,5b
Pomněnka (pozn. Forget-Me-Not = anglicky pomněnka) nás svým bodovým ziskem opravdu velmi potěšila, je to kráska šikovná. Navíc získala čestnou cenu, kterou měl posuzovatel udělit morčátku, které ho zaujalo a nebylo hodnoceno mezi výherními. Systém výher byl lehce jiný než na jiných výstavách, neudělovali se nejlepší v plemeni atd., ale inspirace byla v klasickém oceňování na celostátních výstavách např. králíků, proto ten speciální název.
A večer samozřejmě nesmělo chybět společné posezení, co víc si přát :).
 Celkově byl výstavní den fajn, zpět na ubytování jsme se dostali poměrně brzy a tak jsme druhý den směle vyrazili v dobré náladě opět na výstavu. Více od druhém dni a druhé výstavě zde.