12. SPECIÁLNÍ VÝSTAVA MORČAT PRAHA
Posuzovatelé:
Jan Schop (NL), Bertus van Dijk (NL)
Jan Schop (NL), Bertus van Dijk (NL)
Prestižní,
zajímavá, vyčerpávající... Těmito a
ještě mnoha dalšími slovy by šlo popsat 12.
Speciální výstavu v Toulcově dvoře.
Výstavní stres pro nás začal již ve středu ráno, v šest výjezd z domova a chvilku před devátou již výstup v Praze v krásném výstavním areálu. No jo, ti ekologové to tam mají opravdu hezké. Velká část z výstavy již stála, ale spousta práce všechny ještě čekala. Takže stavět klece, dávat podestýlku, seno, krmení, napáječky, nachystat kuchyňku, technické zázemí, papírování, pozdravit všechny známé chovatele, připravit poslední morčátka a pokud zbyde ještě alespoň chvilička, zkusit se alespoň trochu vyspat.
Vlastní výstava začínala ve čtvrtek, pokračoval tedy trend brzkého vstávání a pomoc tentokráte při veterinární přejímce. Lepení čísel morčátkům na ouška je sice lehce monotonní, ale alespoň vidíte všechna morčátka a chovatele na celé výstavě. Následovalo slavnostní zahájení s bublinkovým přípitkem a pak už plnou parou rouvnou k posuzování. Oproti předchozím ročníkům tu byla novinka a sice, že místo jednoho nám přijeli rovnou dva zahraniční posuzovatelé. Posuzování si krásně rozdělili, dlouhosrsé posuzoval Jan Schop (Combinatie MaJa) a krátkorsté Bertus van Dijk (El Nino), oba z Holandska nebo jak to slyší raději - z Nizozemí. Tentokráte jsmese účastnili pouze v krátkosrsté sestavě, tudíž nám posuzoval pouze Bertus a výsledkem je maličká Anne-Marie jako Nejlepší CH-Teddy baby. Zajímal nás hlavně názor na US-Teddyho You Were Mine Kvik alias Jupíka, který se nám osobně hodně líbí, ovšem poměr barev nemá. I přesto na výstavu jel , přeci jenom za zahraniční názor si klecné rádi zaplatíme a co kdyby náhodou... :). Náhoda se nekonala, poměr barev opravdu není, ale za srst byl pochválen a protože jak je známo, posuzovatel má vždycky pravdu , zůstane Jupík doma na chov. Jak již bylo zmíněno v sekci "novinky", really good for breeding od Bertuse prostě rozhodlo, protože v El Nino jsou teddíci nádherní.
Každopádně alespoň pro mě osobně bylo posuzování velikým přínosem, každý posuzovatel preferuje něco jiného a má trochu jiný pohled. Navíc skoro po celou dobu jsem u posuzování zapisovala a překládala, jak u Jana, tak u Bertuse, takže všechno hned z první ruky, prostě paráda. Spousta nových zkušeností... Dlouháni se stihli posoudit všichni, krátkorstých ještě zbylo pár na pátek. Večer jsme se ještě chtěli odměnit dobrou večeří v restauraci nedaleko výstavního areálu, ovšem víceméně dvouhodinové čekání nám na náladě nepřidalo, takže po večeři již jen rychle do postele a spát...
Pátek opět začínal brzy, přeci jenom zbývalo dokončit posuzování krátkosrtých, kde všechna morčátka a jejich majitelé netpělivě čekali, jaké jim posuzatelé nadělí za bodíky. Ráno bylo krušné, po prvním dni již začínala být znát únava, ale dá se říct, že jsme všichni celý den v pořádku zvádli a přežili. Všichni morčíci dostali svá ohodnocení, rozstřely mezi nejlepšími "best in show" byli zvláduty vcelku rychle a tak zbyla v celém dni i chvilka projít si celou výstavu a pozdravit ostatní chovatele. A večer pak již jen opět společná večeře, /tentokráte již v jiném podniku/ bez protahování a čekání. A s největšími odvážlivci mezinárodního posuzovatelsko-adepstského složení jsme vytrvali do noci s řečmi nejen o morčatech a lidech :).
V sobotu ráno se každý držel svého hrnečku či kelímku s kávou (v mém případě čajem) ve snaze přebít únavu ze včerejšího dne. Prakticky všem se to nakonec povedlo a tak mohla začít hlavní událost pro chovatele skinny a baldwinů a sice nahatá výstava. Pro většinu naší rodinné sestavy byl den spíše odpočinkový, střídavě jsme našim morčákům přednášeli okurku a ostatní dobrůtky a trochu se mrkli po Praze. Ovšem já, jako adept na posuzovatele, jsem se celý den pilně školila a učila posuzovat, tentokráte dlouhé rovnosrsté - šeltie, coronety a peruánce. Po pár hodinách už nám z toho všem šla hlava kolem :).
Večer pak následovalo společné grilování, fajnová akce stejně jako v minulých letech, asi netřeba popisovat.
A nakonec neděle, ráno násilím rozlepit oči, dva hrníčky kafe (anebo v mém případě opět čaje) a hurá opět do výstavní haly. Vyhlášení proběhlo přesně podle plánu, spousta nádherných pohárů putovala jako odměna pečlivým chovatelům nejúspěšnějších morčátek výstavy. A pak již jen loučení, i když ve znamení loučení byl vlastně celý den... A alespoň já i když jsem z výstavy unavená, nechce se mi pak tak úplně zpět domů do reality...
Každopádně výstava byla po dlouhé době zase nakopnutí, asi hlavně pro mě (...), zase vím, že je kam se posunout, že má smysl pokračovat, že jsou lidé, kteří jsou na tom stejně a že je to v pořádku. A taky se třeba někdy jednou chci podívat do Holandska ;o).
A na závěr jen pár fotek z výstavy... Click.
Výstavní stres pro nás začal již ve středu ráno, v šest výjezd z domova a chvilku před devátou již výstup v Praze v krásném výstavním areálu. No jo, ti ekologové to tam mají opravdu hezké. Velká část z výstavy již stála, ale spousta práce všechny ještě čekala. Takže stavět klece, dávat podestýlku, seno, krmení, napáječky, nachystat kuchyňku, technické zázemí, papírování, pozdravit všechny známé chovatele, připravit poslední morčátka a pokud zbyde ještě alespoň chvilička, zkusit se alespoň trochu vyspat.
Vlastní výstava začínala ve čtvrtek, pokračoval tedy trend brzkého vstávání a pomoc tentokráte při veterinární přejímce. Lepení čísel morčátkům na ouška je sice lehce monotonní, ale alespoň vidíte všechna morčátka a chovatele na celé výstavě. Následovalo slavnostní zahájení s bublinkovým přípitkem a pak už plnou parou rouvnou k posuzování. Oproti předchozím ročníkům tu byla novinka a sice, že místo jednoho nám přijeli rovnou dva zahraniční posuzovatelé. Posuzování si krásně rozdělili, dlouhosrsé posuzoval Jan Schop (Combinatie MaJa) a krátkorsté Bertus van Dijk (El Nino), oba z Holandska nebo jak to slyší raději - z Nizozemí. Tentokráte jsmese účastnili pouze v krátkosrsté sestavě, tudíž nám posuzoval pouze Bertus a výsledkem je maličká Anne-Marie jako Nejlepší CH-Teddy baby. Zajímal nás hlavně názor na US-Teddyho You Were Mine Kvik alias Jupíka, který se nám osobně hodně líbí, ovšem poměr barev nemá. I přesto na výstavu jel , přeci jenom za zahraniční názor si klecné rádi zaplatíme a co kdyby náhodou... :). Náhoda se nekonala, poměr barev opravdu není, ale za srst byl pochválen a protože jak je známo, posuzovatel má vždycky pravdu , zůstane Jupík doma na chov. Jak již bylo zmíněno v sekci "novinky", really good for breeding od Bertuse prostě rozhodlo, protože v El Nino jsou teddíci nádherní.
Každopádně alespoň pro mě osobně bylo posuzování velikým přínosem, každý posuzovatel preferuje něco jiného a má trochu jiný pohled. Navíc skoro po celou dobu jsem u posuzování zapisovala a překládala, jak u Jana, tak u Bertuse, takže všechno hned z první ruky, prostě paráda. Spousta nových zkušeností... Dlouháni se stihli posoudit všichni, krátkorstých ještě zbylo pár na pátek. Večer jsme se ještě chtěli odměnit dobrou večeří v restauraci nedaleko výstavního areálu, ovšem víceméně dvouhodinové čekání nám na náladě nepřidalo, takže po večeři již jen rychle do postele a spát...
Pátek opět začínal brzy, přeci jenom zbývalo dokončit posuzování krátkosrtých, kde všechna morčátka a jejich majitelé netpělivě čekali, jaké jim posuzatelé nadělí za bodíky. Ráno bylo krušné, po prvním dni již začínala být znát únava, ale dá se říct, že jsme všichni celý den v pořádku zvádli a přežili. Všichni morčíci dostali svá ohodnocení, rozstřely mezi nejlepšími "best in show" byli zvláduty vcelku rychle a tak zbyla v celém dni i chvilka projít si celou výstavu a pozdravit ostatní chovatele. A večer pak již jen opět společná večeře, /tentokráte již v jiném podniku/ bez protahování a čekání. A s největšími odvážlivci mezinárodního posuzovatelsko-adepstského složení jsme vytrvali do noci s řečmi nejen o morčatech a lidech :).
V sobotu ráno se každý držel svého hrnečku či kelímku s kávou (v mém případě čajem) ve snaze přebít únavu ze včerejšího dne. Prakticky všem se to nakonec povedlo a tak mohla začít hlavní událost pro chovatele skinny a baldwinů a sice nahatá výstava. Pro většinu naší rodinné sestavy byl den spíše odpočinkový, střídavě jsme našim morčákům přednášeli okurku a ostatní dobrůtky a trochu se mrkli po Praze. Ovšem já, jako adept na posuzovatele, jsem se celý den pilně školila a učila posuzovat, tentokráte dlouhé rovnosrsté - šeltie, coronety a peruánce. Po pár hodinách už nám z toho všem šla hlava kolem :).
Večer pak následovalo společné grilování, fajnová akce stejně jako v minulých letech, asi netřeba popisovat.
A nakonec neděle, ráno násilím rozlepit oči, dva hrníčky kafe (anebo v mém případě opět čaje) a hurá opět do výstavní haly. Vyhlášení proběhlo přesně podle plánu, spousta nádherných pohárů putovala jako odměna pečlivým chovatelům nejúspěšnějších morčátek výstavy. A pak již jen loučení, i když ve znamení loučení byl vlastně celý den... A alespoň já i když jsem z výstavy unavená, nechce se mi pak tak úplně zpět domů do reality...
Každopádně výstava byla po dlouhé době zase nakopnutí, asi hlavně pro mě (...), zase vím, že je kam se posunout, že má smysl pokračovat, že jsou lidé, kteří jsou na tom stejně a že je to v pořádku. A taky se třeba někdy jednou chci podívat do Holandska ;o).
A na závěr jen pár fotek z výstavy... Click.